Dej do jedné misky maratonské běhy, procesní management a mateřství, dobře promixuj. Výsledkem bude jedinečná Mirka Francová. Možná ji už znáš jako členku týmu trenérů InstaGYM a spoluorganizátorku běžeckých campů. Kromě toho je však i oficiální tempařkou královské disciplíny na Mezinárodním maratonu míru a kapitánka týmu IT Girls Slovakia a, jak to o sobě tvrdí, „žena, která ráda vypráví o věcech, které ji naplňují“. Tak jsme toho využili, a promluvili jsme si s ní o její srdeční sportovní disciplíně a o tom, jak s ní vypadají campy.

Jak jste se našli s během? Jak tato tvá cesta začala?

Pamatuji si jeden rozhovor v roce 2011 s mými rodiči o mém bratrovi, který se v té době už běhu věnoval. Nerozuměla jsem mu, nechápala jsem, proč to dělá. A když si přetočíme film mého života pro rok 2012, náhlý zvrat nastává v naší firmě, před Mezinárodním maratonem míru. Chyběla jedna osoba do štafety. Nahradila jsem ji já, odhodlaně jsem se vydala během největšího horka na hráz s kolegou (nedělejte takové věci, prosím). Po 300 metrech jsem měla pocit, že to mám sečteno. Jenže moje hlava mi neustále říkala, že je to výzva, kterou chci zvládnout. Zvládli jsme 3 kilometry.

Tehdy se změnil můj přístup k vášni mého bratra, najednou se proměnila v moji motivaci. Dopomohlo tomu i špatné období v soukromém životě, a uvědomění si toho, že běh mi psychicky pomáhá.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi tvými začátky a dneškem?

Poprvé jsem šla běhat v prošívané vestě a botaskách, které jsem si koupila v dětském oddělení, a to proto, že měli na sobě nápis „running“ :). Vypotila jsem „půl kila“ už jen na samotné cestě na hráz. Nedá se čemu divit. Běch se sice už i před 10 lety považoval do určité míry za „in“, ale dostupných informací bylo mnohem méně, neexistovalo tolik komunit a na sociálních sítích to tehdy ještě tak nežilo. Čili, můj běžecký vývoj je ovlivněn 2 rovinami: osobními zkušenostmi a rozvojem běžeckého světa.

Řekneš nám něco o svých běžeckých úspěších?

Hm, můžu něco zmínit... Kvalifikace na maraton v Bostonu a Chicago. Nebo autentický maraton z města Maratón do Athén, který přeji zažít každému běžci, který se touží vrátit na chvíli do historických běžeckých dob. A nemohu nezmínit Mezinárodní maraton míru, kde dělávám řidiče na 4 hodiny v disciplíně „maraton“. Můj první maraton byl právě v Košicích, s tímto časem. I tato událost spojená se silnými emocemi je pro mě důkazem toho, že mé úspěchy nejsou úplně o číslech, ale o radosti, například z toho, že se mi svěřují jiní běžci, a o příbězích, které běh přináší.

Za svůj největší úspěch ale považuji určitě to, že běhám už zhruba 10 let, a pořád mě to baví. Tedy stále více. Samozřejmě, není to vždy růžové, a najít motivaci během líných dnů lze také považovat za úspěch.

Jaké máš cíle při výuce a motivování jiných? A proč ses vlastně rozhodla věnovat běhu i jako trenérka?

Já jsem se ani tak úplně nerozhodla. Potvrdila se zde moje teorie, že život je jako puzzle. Věci musí do sebe zapadnout, jinak by se dělalo všechno násilím. Ale tedy, událo se to tak, že v roce 2016 mě napadlo vytvořit běžecké sdružení žen z IT, s cílem posílit povědomí o ženách pracujících v této oblasti. Dnes už to překročilo IT sféru. Minulý rok jsme ve spolupráci s občanským sdružením KedsadaTaksachce rozhodli zorganizovat speciální tréninkový program pro ženy. Zahrnoval nejen běh na dráze, ale také cvičení v tělocvičně a přípravu na 100. ročník Mezinárodního maratonu míru. Během této doby se přirozeně nabídly příležitosti pro osobní konzultace a individuální tréninky, postupně začaly tyto aktivity vyplňovat můj volný čas.

Mými hlavními nástroji při trénování jsou poslech mých svěřenců a vnímání jejich potřeb. Nemám ráda generické tréninky, při kterých se zapomíná na průběžný progres, nezohledňují se pocity a stavy, které přicházejí po běhu. Mým cílem je i vést začínající běžce k uvědomění si toho, že běh je aktivita na dlouhé tratě. Ne na sprint. Namísto „chtít všechno hned“ preferuji „krok po kroku“.

A máš vůbec čas na vlastní tréninky? Jak se udržuješ v kondici?

Chodím běhat každý den. Mám práci, která mi umožňuje běhat i přes oběd. To mám nejraději, na rozdíl od večerních tréninků, které nesnáším :).

Snažím se několikrát týdně cvičit jógu nebo s vlastní váhou těla, neboť nejen během je z člověka běžec. A hlavně nezraněný běžec. Na kondici jsou zde intervalové běhy. Jelikož jsem vytrvalec, nejraději mám silové intervaly, které jsou o něco pomalejší než rychlostní, které beru jako nezbytné zlo.
Volno mám tehdy, když mi to tělo naznačí pocitem únavy. Ale protože někdy láska k běhu dokáže porazit tento pocit, tak sleduji i základní statistiky, například můj klidový tep a variabilitu srdečního tepu.

Máš nějaké oblíbené běžecké trasy?

Úplně nejraději mám dlouhé běhy v prostředí, které neznám. Ráda si hraji s mapami, hledám to, co jsem ještě neviděla. Díky tomu je každá moje dovolená jako běžecké soustředění.
Ale platí to i doma. Bydlím v Košicích, a dokážu určit exaktní vzdálenosti mezi bodem A a bodem B. Zeptej se mě, jak daleko se nachází konkrétní obchodní centrum od místa, kde se právě nacházíš, a já ti dám přesné číslo.

Umím si však vybrat oblíbenou trasu i z těch, které už znám. Jsou to určitě lesní cesty, konkrétně v Košicích mezi Ružínem a Jahodnou. V Tatrách ráda běhávám Ždiarsky okruh a když potřebuji něco tempového, tak vyběhnu na chodník Tatranské magistrály.

Co je podle tebe klíčové pro úspěch v běhu a udržení motivace?

Vydržet. Tedy, nejprve si vytvořit návyk (trvá to prý 21 dní), a pak už jen nepolevit. A mít z toho radost. Pokud se příjemné pocity nedostaví, tak je skoro nemožné vydržet, neboť se to dělá násilím. Stres přijde tak jako tak, ale má být pozitivní. Je třeba si uvědomit i to, že ne každý musí být běžec jen proto, že je to dnes „in“.

V čem vidíš největší potenciál v běžeckém sportu v kontextu zdraví?

Možná to bude znít překvapivě, ale největší benefity vidím v oblasti psychického zdraví. Setkávám se s přehnaným přístupem k tréninkům, který vede k negativním vlivům ve fyzické oblasti. Neznám ale člověka, který by se po klidném proběhnutí necítil lépe než před ním.

Máš nějaké tipy pro ty, kteří se chtějí začít věnovat běhu a dosáhnout v něm úspěchu?

Nespěchat, neřídit se egem a nestydět se ptát se zkušeného běžce. Ale pozor na to, kdo to bude. Na sociálních sítích je mnoho samozvaných odborníků na všechno, je proto třeba prověřit reálné zkušenosti a znalosti. Osobně si myslím, že dobrý začátek představuje také běžecký nebo jiný sportovní camp.

A pro motivaci je třeba si koupit oblečení, které dodá pocit radosti. Bez legrace, a odkazuji to zejména ženám :). No a pro budování dlouhodobého návyku je také důležité si najít komunitu nebo alespoň jednoho parťáka. Na běžeckém campu se taková komunita vytvoří přirozeně, a to dokonce s možností dopřát si občas i pauzu od sociálních interakcí ve wellnessu.

Co považuješ za největší přínosy účasti na běžeckých campech InstaGYM? Jak se liší od samostatného běžeckého tréninku?

Základem je odborné vedení. Ne však jen v samotném běhu. Cílem je vytvoření a upevnění si komplexního návyku, tedy důraz je kladen i na aktivity, které se mají provádět před během a po něm. Ne náhodou se vybírá i prostředí tak pečlivě. Pokud se totiž všechno děje na krásném místě, vzpomínka zůstane déle a návyk se tak vytvoří snáze. Klíčová je i komunita, vědomí, že účastník v tom není sám, ale s lidmi, kteří mají stejné cíle i smýšlení. A pokud jsem součástí nějaké komunity já, je postaráno i o pořádnou zábavu.

Jak se vybírají lokality?

Daná lokalita mi musí dávat smysl. Vysvětlím to. Do Tater nepůjdeme tehdy, když jsou chodníky pokryty ledem, neboť běhu takto moc neublížíme. Do Toskánska se sice můžeme vydat i v březnu, ale proč to nedělat na vinobraní, například? Výběr se tedy děje s cílem spojit výzvu se zážitkem. To je také silně motivační.

Jak tvé zkušenosti z běžeckého tréninku ovlivňují obsah a strukturu běžeckých campů?

Velmi. Struktura je postavena přesně na tom, co mně pomohlo v začátcích, co mi chybělo a v čem jsem potřebovala vodítko. Tato témata rozebírám i s běžci, kteří se svěřili do mých rukou, vidím tedy to, které tendence se opakují pravidelně. Není to jen samotný sport, ale i jiné oblasti, například vliv menstruačního cyklu na běh. Mým nástrojem je přitom všem i dobrá nálada, pracuji s ní, a jde to snadno, neboť je nakažlivá.

Jak jsou běžecké campy s InstaGYM přizpůsobeny různým běžeckým úrovním?

Je to výzva. Při tvorbě konkrétního campu ještě není pro nás jasné, kdo se ho zúčastní, proto ho musíme vyskládat tak, aby byl užitečný a zábavný pro začátečníky i pokročilé. Na dvou židlích se sice sedět nedá, ale vymysleli jsme to tak, že se všechny úrovně setkávají při rozcvičce a výklusu. Střední část tréninku si každý může přizpůsobit vlastnímu tempu. I zde se ukazuje klíčová důležitost správného výběru lokality. Dané místo určitě musí zvládnout 12-15 lidí a musí splňovat očekávání různých úrovní.

Jak se lze zapojit do tvých běžeckých campů?

Vyplněním nezávazné registrace na stránkách Instagym.sk. Je to tak jednoduché. Všechny otevřené campy pod mým vedením jsou dostupné na mém trénerském profilu nebo v sekci Running na podstránce Fit Campů.

Ale i sociální sítě jsou cestou. Já sama jsem denně aktivní na Instagramu, takže ráda zodpovím jakékoliv dotazy.

Zdroj fotek: archiv Mirky Francové

ROZHOVOR

Články

Dobrá nálada, a co ještě? O běhu a běžeckých Campech s Mirkou Francovou